Romea s Julií dohnala na smrt, Rose do ledového oceánu a pohádkového prince do souboje s drakem. Že nevíte? Řeč je o lásce. Pokud jste už letos potkali zamilovaný pár líbající se pod rozkvetlou třešní, možná jste vzpomínali na to, jaké to bylo, když amorův šíp zasáhl i Vás. Jako zamilovaní vidíme svět růžově a jsme schopni dělat věci, které bychom si jindy dovedli jen těžko představit. Jestli si pokládáte otázku proč, minimálně vědci odpověď znají. O tom, že „je láska jen chemie,“ jste určitě už slyšeli, ale pojďme si to rozebrat trochu dopodrobna, možná potom budeme svému bušícímu srdci lépe rozumět.
FÁZE LÁSKY
Díky vědcům víme, že zamilovanost byla do našich genů zapsána proto, aby nám, jakožto lidskému druhu, umožnila přežít – tedy aby nám ulehčila rozmnožování. Odborníci ji rozdělují do 3 fází – na lásku romantickou, její naplnění a fázi péče o potomstvo. Každá z těchto částí má svá specifika, které si níže popíšeme.
BLÁZNIVĚ ZAMILOVANÍ
Bušící srdce, třesoucí se dlaně a žaludek na vodě. Určitě to také znáte a jistě také víte, že s tím jednoduše nejde nic udělat, zkrátka ho/jí uvidíte a tenhle stav přijde sám. Na vině jsou hlavně adrenalin a noradrenalin, tedy hormony, které tělo vyplavuje při stresové reakci. Proto ten zrychlený dech a nervozita před první schůzkou. Za stavy euforie je pak zodpovědný fenylethylamin, „hormon zamilovanosti“, který Vám nasadí růžové brýle. Po chemické stránce se totiž až nebezpečně podobá pervitinu, a tak pod jeho vlivem cítíte energii, pro vaši drahou polovičku byste přenesli hory a lámali skály. Při každé schůzce Vaše tělo uvolní další dávku této „drogy“ a Vy se stáváte závislí – začne se Vám stýskat.
STABILITA
Samozřejmě že tenhle „rauš“ netrvá věčně, každé tělo totiž fenylethamin vylučuje jen omezenou dobu. Láska bláznivá a spontánní zvolňuje tempo, místo stresových hormonů nám totiž v krvi začínají kolovat endorfiny. Ty v těle fungují jako opiáty a jejich uklidňující účinek se dostaví vždycky, když se s partnerem vidíte, a tak napomáhají ke stabilizaci vztahu.
DĚTI A KLID?
Jako poslední přichází na řadu oxytocin. Ten by se dal popsat také jako „hormon tělesného kontaktu“ nebo „hormon věrnosti“– uvolňuje se při mazlení, milování a my se díky němu cítíme šťastní. U mužů dokonce snižuje agresivitu a dělá z nich „něžné domácí typy“- tím, že potlačuje tvorbu testosteronu, látky, která je zodpovědná za mužskou agresivitu a potřebu soupeřit. Právě tenhle hormon má zabezpečit narození potomka a jeho základní zabezpečení.
ZÁVĚREM
Možná se ptáte sami sebe, jak je možné, že spolu někteří manželé oslaví zlatou svatbu a stále se mají rádi, i když hormony už musely dávno ,,vyprchat“? Snad je pravda taková, že ačkoliv známe chemickou podstatu vztahů, stále nám něco uniká. Ta jiskra, která musí přeskočit, aby to celé vůbec začalo a které vědci ještě nedali odborný název, může být také důvodem, proč to za ta léta ještě pokračuje. A tak můžeme doufat, že je láska spíše než koktejlem hormonů otázkou věrnosti, rozhodnutí a společných hodnot.